O lesích a jejich privatizaci

Různé skupiny se dohadují o tom, jak naše lesy spásají jeleni a kůrovci a přehlížejí, jak se státní lesy stávají atraktivním žírem pro masivní nálet dravých privatizátorů.  Ti jsou však největším nebezpečím pro lesy České republiky, větším než zvěř a všichni přírodní škůdci dohromady.

Ministr zemědělství veřejně prezentoval záměr Topolánkovy vlády rozprodat lesy České republiky.  Kdyby někdo „zprivatizoval“ svatováclavskou korunu, média by to rozmázla jako plivanec do tváře českého národa. Zlatá královská koruna je národní symbol. I lesy jsou symbol. Jsou zelenou korunou českého národa, svědectvím jeho tisíciletého boje o národní existenci. Jsou jeho národním dědictvím, jsou symbolem národní svobody.  Rozchvácení lesů zemí Koruny české, lesů českých měst a obcí a českých protestantů pobělohorskými dobyvateli je těsně spojeno se znevolněním, ponížením a zbídačením českého národa na čtvrt tisíciletí.

 Masarykova demokratická republika začala s nápravou národních a sociálních křivd. Teprve poválečné znárodnění lesů z majetků zrádců národa a nacistů, jejichž cílem bylo konečné řešení středoevropského prostoru vyhlazením českého národa, vrátilo zelenou korunu tomu, komu historicky patří: českému národu jako nezcizitelné národní vlastnictví.  Státní lesy jsou a musejí zůstat nedílnou součástí historického a kulturního dědictví národa českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jsou jeho největším národním odkazem a nenahraditelným celospolečenským kulturním a ekologickým bohatstvím.  

 Lesy na území České republiky zaujímají celkem rozlohu 2 648 826 ha. Výměra lesů ve vlastnictví státu za uplynulých 17 let byla zmenšena na dnešních 1 578 700 ha, tj. na 59,6%  celkové rozlohy. Ve vlastnictví obcí a krajů je nyní 15,8 %, tj. výměra 418 515 ha. Ve veřejném vlastnictví je tedy celkem 75,4 % rozlohy lesa. Lesním družstvům patří nyní 1% a vysokým školám 0,3% z celkové rozlohy lesů v ČR. Soukromí podnikatelé vlastní nyní 23,3% z celkové výměry.  

Privatizace minulých let probíhala mimo jiné i pod demagogickým heslem, že stát je nejhorší podnikatel. Tak se podívejme, jak hodnotí hospodářské výsledky Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky 2006. Píše se tam: „nejvyšší zvýšení zisku zaznamenaly subjekty, které vykonávají právo hospodařit ve státních lesích (o 973 Kč/ha)  a dosáhly tak výše zisku 1 723 Kč /ha lesa (tj. celkem 2,7201 miliardy Kč).  Následují správci soukromých lesů se ziskem 1 522 Kč/ha lesa. Výrazně nižší zisk 707 Kč /ha mají obce, které však v nich většinou samy nehospodaří, ale pronajímají je soukromým společnostem. Na některé státem požadované investice a mandatorní výdaje přispívá stát nebo prostředky EU.

 Pokud se dotace odečtou, zisk státních podniků (LČR a VLS) 1 626 Kč/ha (tj. celkový redukovaný zisk činí 2,57 miliardy Kč) dosahovaný ve státních lesích je desetkrát vyšší než u obcí (165 Kč /ha) a dvakrát vyšší než u soukromníků (838 Kč/ha). 

Zdůrazňuji, že zisk státních lesních podniků, které stále více ve vlastní režii zajišťují i nadstandardní společenské a ekologické funkce a rekultivují obrovské plochy lesů poškozených imisemi z energetiky, dopravy, průmyslu a vojenské činnosti, dosahují i bez dotací dvojnásobku zisku soukromých vlastníků a desetinásobku zisku obcí, které lesy pronajímají.

Při tom je nutné připomenout, že pod nevybíravým tlakem zprivatizovaných lesních společností, které jsou najímány na práce v lese, byl státní podnik Lesy České republiky donucen vzdát se obchodování se dřevem, tj. obchodu s cenově mnohem výhodnějším sortimentem dřeva. Z tohoto lukrativního obchodu na úkor státu, na úkor občanů této země, bohatli a dosud bohatnou soukromí vlastníci lesních společnosti. Jakmile se v minulosti některý ministr nebo ředitel LČR jejich diktátu vzepřel, byl nevybíravým způsobem zlikvidován. Těmto soukromým vlastníkům a společnostem i se zahraniční účastí jde o trvalé zajištění si zdrojů obrovských zisků až v první řadě. Až tak jako Američanům o zdroje nafty na Středním východě.

Soukromí vlastníci a potencionální vlastníci již dnes žádají od státu platby za ekologické, vodohospodářské a společenské funkce lesa. Návštěvníky lesa považují za „konzumenty“ čistého vzduchu a relaxace a dožadují se, buď zaplacení vstupného a nebo zákazu vstupu do lesa. Jdete k doktorovi? Zaplatíte. Chcete si zaplavat? Zaplatíte. Jdete do lesa? Zaplatíte. Pokud si lidé včas neuvědomí, že pod zástěrkou svobody jsou soustavně svobody zbavováni, stanou se prostí, obyčejní lidé nevolníky kapitálu.  Pokud si to celý národ neuvědomí a demonstrativně se nevzepře a jeho političtí představitelé se nechají zkorumpovat, národ ztratí nejen svoji zelenou korunu, ale bude pod falešným billboardem s klamavou reklamou svobody bez hranic de facto znevolněn.. Nejde tu jen o nějaké „rodinné stříbro“, které již bylo nebo v nejbližších chvílích bude dotunelováno, ale o skutečné dějinné zlato národa.

 Státní podniky, Lesy České republiky a Vojenské lesy a statky, které spravují národní bohatství lesa, se dlouhodobě prokázaly jako nejlepší hospodáři s majetkem státu. Tyto státní podniky nejen trvale zajišťují státu nezanedbatelný příjem, ale při tom bez jinak velikých dotací zajišťují celospolečenské požadavky na kvalitu lesa, stále se zvyšující požadavky ekologické, půdo a vodoochranné, zdravotní a rekreační. Celospolečenský a ekologický význam lesů poroste s prognózou postupujících změn klimatu a jejich ekologických důsledků a narůstající krize energetických zdrojů. S tím poroste i cena dřeva a cena pozemků určených k plnění funkcí lesa. Také ovšem tlak na změnu truhévé skladby lesa zvláště v suchých oblastech. Budou toho schopni soukromníci ve veřejném zájmu? Ano, ale jen s tučnou státní dotací.

Hodnoty lesa jsou těžko vyčíslitelné, jsou to nepředstavitelné vysoké hodnoty ve všech souvislostech a důsledcích.   Jsou řádově (10ⁿ krát)  vyšší než cena rekordní celkové  těžby 17, 68 milionů m³ (plm) dříví v roce 2006, kterou lze vyčíslit na cca 17 miliard Kč/ rok, nebo porostních zásob v hroubí b.k. (bez kůry), jejíž kvalifikovaný odhad dle NIL činí 667,8 milionů plm (někde se uvádí v celkové hodnotě až 913 milionů plm), což může představovat hodnotu kolem 680 miliard Kč, ale v dlouhodobém horizontu dokonce  překročit i závratnou výši jednoho bilionu  tj. 10¹² Kč.     

Nikdo se nesmí divit, že tento poslední národní poklad se stal terčem ziskuchtivých privatizátorů. Je to poslední dosud nevypleněný národní majetek nedozírné ceny. Privatizátoři se již netají s tím, že jakmile se zmocní lesa, budou vydělávat jak na dřevě tak budou vyžadovat platby „za funkce lesa“ – vodohospodářské, ekologické, rekreační, za obecně prospěšné funkce lesa i za služby ve veřejném zájmu. Jedni podnikatelé ničí životní prostředí v sídelních aglomeracích, ti druzí „zprivatizují“ zůstatek toho zachovalého. Za to, že les už sám o sobě, svojí prostou existencí, zabezpečuje funkce vodohospodářské, environmentální, zdravotní a estetické, již nyní privatizátoři vyhlašují nároky na nemalé poplatky od státu a lidí. Lidé jsou pro ně konzumenti stejně jako zvířata.  Od „konzumentů“, kterými rozumějí návštěvníky lesa, žádají poplatky za pouhý pobyt ve zdravém povětří lesa. To tu nebylo ani za nevolnictví! S takovými projektovými záměry se privatizátoři netají ani v oficiální Zprávě o stavu lesa… 2006 na str. 8.

  Věc odborná se stala věcí na výsost politickou. Jestli si to občané a jejich političtí vůdci včas neuvědomí, energicky se nepostaví proti privatizační změně lesního zákona a následujícímu rozchvácení lesů, národ ztratí svoji zelenou korunu, cennější než kterákoliv ze zlata. Lidé se stanou ve zprivatizovaných  panských lesích poníženými psanci, pod úrovní lovné zvěře. Privatizátoři se netají, že všechno v lese včetně vstupu zpoplatní. Vytvoří podmínky horší než před zrušením nevolnictví. V obraně lesů v majetku státu jde o historické právo národa, o demokracii, národní soudržnost, solidaritu i sociální spravedlnost.  

Naprosto klíčovým předpokladem udržitelnosti a rozvoje lesních ekosystémů zůstává nedotknutelnost státního vlastnictví lesů ze zákona spravovaných státními podniky LČR a VLS a  správami Národních parků.  

V nastávajícím období zesílených privatizačních  útoků proti státnímu vlastnictví lesů  je třeba prosadit, aby do § 4 - Nakládání s lesy ve vlastnictví státu - v  lesním zákoně č. 289/1995 Sb., byl výslovně uveden  odstavec totožného obsahu  s § 23 zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., který zní:

  Právo vlastnictví ke státnímu majetku lesů. 

1)      Lesy, lesní půdní fond, vodní toky a vodní plochy na území lesů ve státním vlastnictví, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví, nelze zcizit. Tím nejsou dotčena práva fyzických a právnických osob podle předpisů o majetkové restituci.

2)      Za zcizení pozemků se nepovažují směny pozemků odůvodněné zájmy ochrany přírody a arondacemi.