Dnešní zprávy z Kodaně nejsou nikterak povzbudivé. Po dosažení dohody s nejchudšími zeměmi Afriky a Asie, se rozpoutal spor nový. Tentokrát mezi rozvinutým západem a rozvojovými zeměmi v čele s Čínou a Indií. Američané požadují radikálnější závazky po Číně a Čína naopak po Americe. Přitom obě země jsou již dnes tak ekonomicky svázané, že požadavek, aby USA hradily přechod k udržitelné ekonomice Číně v době, kdy Američané jsou finančně závislí na Číňanech, je už spíše tragikomický. Kdyby nešlo o přežití této civilizace, ani by mi nevadilo, že dohoda nebude. Protože z takového Absurdistánu nemůže vzejít nic dobrého.
Však také Al Gore už má pro tento případ připravené řešení. Umně využívá náboženského založení Američanů coby prostředku v boji pro změnám klimatu argumentuje, že Bůh nám svěřil péči o Zemi a naší svatou povinností je tedy planetu zanechat budoucím generacím v „použitelném“ stavu.
Ban Ki-Moon se snaží zapojit do boje proti globálnímu oteplování světové církve. Jak uvedl, náboženství založila nebo vedla polovinu škol na světě, patří k největším světovým investorům a objem náboženského tisku se rovná evropskému sekulárnímu tisku. Z toho důvodu mohou mít náboženští vůdci velký vliv na společnost i v otázce změny klimatu.
Banovu iniciativu podpořila například Velká Británie, jejíž anglikánská církev se zavázala ke snížení emisí svých budov o 42% do roku 2020 a 80% do roku 2050. Muslimové nabídli iniciativu, jejímž cílem je učinit pravidelnou pouť do Mekky méně zatěžující pro životní prostředí. Daoisté zase slíbili pálit méně kadidla.
Výborně, alternativní řešení tu je! Ale co my ateisté v Čechách a na Moravě? Jak na nás bude působit kodaňský krach? Předpokládám, že se přes noc nestaneme věřícími. Takže část z nás hédonisticky utratí své úspory, část utopí své marné naděje v pivu a ti nejracionálnější obsadí kde jaké návrší, aby je ta potopa lidské tuposti zasáhla co nejméně. Jak ale potom mohu dělat ekologickou politiku?