S ohledem na zájem čtenářů o tuto problematiku, mi dovolte ještě několik poznámek. Poslední desetiletí otřáslo dominancí Západu. Evropa zaostává hospodářsky, navíc se nedokáže chopit ani tak jasných úkolů, jako je třeba nutnost potlačit islámské teroristické sítě na starém kontinentě. Ekonomický hegemon, kterým je Čína, se zase podobá Japonsku v 80. letech, kdy velký nástup byl nakonec ukončen dlouhým obdobím stagnace, které se projevuje podnes a veřejný dluh je největší na světě, činí kolem 200% HDP.
Amerika a Čína – někdy se hovoří o G2 či o Čimerice – se drží vzájemně pod krkem. Zatím to funguje, ale mohou také jít spolu ke dnu. Peking kašle na výzvy oslabit měnu, orientuje se na produkci, buduje nové zbytečné kapacity se zaměřením na vývoz, pro které přestává být ve světě odbyt. Američané jsou mentálně orientováni na spotřebu a dovoz, což je spojeno s deindustrializací.
Všechny tyto aspekty ukazují na to, že nevyhnutelně přijde velký protekcionismus, tedy deglobalizace. Pro vývozce, jako je např. Německo, Japonsko, Česko a také Čína to ovšem bude pohroma. Čínský vývoz se bude nadále pokoušet ničit produkci v Evropě, včetně ČR, pokud se nebude bránit. Čína bude potřebovat suroviny víc než dříve. Už nyní odvádí ropu a plyn, které bývalé státy SSSR vyvážely pouze do Evropy, do svého hospodářství. Zvyšuje současně svůj "export" na úkor znečišťování ovzduší vzhledem k prudké výstavbě elektráren na uhlí. Peking sice bude muset nechat zezelenat svoji politiku, neboť se jim národ jinak prostě udusí smogem, nemůže se koupat, lovit ryby, farmařit, pít vodu, ale udělá to až pod tlakem vlastních lidí a mezinárodního společenství. Le Monde: "Budoucí historikové možná za nejdůležitější událost současnosti označí, ekologickou degradací vynucené rozhodnutí rudé Číny stát se Čínou zelenou". Die Zeit k tomu dodává: "Čína možná zaplaví svět solárními panely, bateriemi, elektromobily a energicky šetrným softwarem. Amerika bude na to muset reagovat, jako před lety, kdy ji vyděsil Sputnik". Největším výrobcem solárních panelů je čínská firma Suntech.
Snaha Pekingu lákat ruskou ropu je prospěšná i pro Japonsko a později možná i pro USA. Putin slavnostně otevřel terminál Kuzmino na břehu Pacifiku nedaleko přístavu Nachodka. Ropovod by měl být v provozu ještě letos, odbočka do Číny příští rok. Je to facka i Ukrajině a Polsku, podobně jako plynovod pod vodou Baltiku do Německa a odtud dál. Je to významná součást strategického partnerství mezi Ruskem a Čínou, které má také svůj aspekt vojenský. Kreml též rozhodl modernizovat své ofenzivní rakety, jako odpověď na pokračující plány Ameriky pokud jde o protiraketovou obranu, i když jinou, než která byla plánována v Česku a Polsku. Čína jde podobnou cestou jako Rusko.
Obě velmoci si shodně nedělají hlavu s globálními problémy. Ovšem aby jim to nakonec oběma nepřekazila nová Velká recese, jako následek nové krize finanční. Čína a Rusko by mohlo těžce doplatit na svoji malou ochotu dělat něco významného pro záchranu životního prostředí. Výrok Putina o změně klimatu je trapný; Rusko se sice víc zahřeje, rozšíří zemědělství na sever státu, ale současně se projeví negativní změny, o kterých hovoří Al Gore. V Číně kapitalismus zatím nevedl ke změně směrem k západnímu pojetí demokracie, i když nedávno proběhly pokusy něco v tom udělat; byly však neúspěšné.
