Špatně nastavená zelená politika někdy negativně ovlivňuje pokrok v boji proti změnám klimatu. Jsou to například příliš velké ústupky místním zemědělcům, které brání dovozu levnějších a efektivnějších biopaliv, nebo dotace zaměřené pouze na výchozí suroviny, nikoli na vyvíjení modernějších technologií. U nás markantním příkladem je přestřelená podpora fotovoltaické elektřiny.
To spolu s ekonomickou krizí má negativní dopady na vnímání lidí, na jejich podporu zeleným opatřením. Například podle studie vydané v říjnu 2009, kterou vypracovalo Pew Research Centre, se v USA snížil počet lidí přesvědčených o existenci globálního oteplování snížil ze 71% v dubnu 2008 na 57%. Za stejnou dobu se počet lidí, kteří za příčinu oteplování považují lidskou činnost, snížil z 47% na 36%. Průzkumy ukazují, že lidé reagují dobře na pozitivní sdělení, např. budoucnost s bezemisními elektromobily a dostupnou dopravou. Na druhou stranu se však obávají převratných opatření nebo opatření, která převedou veškerý tlak na občany. Lidé chtějí mít jistotu, že se na boji se změnou klimatu budou podílet všichni společně (země, průmysl i občané, ne jen jedna určitá skupina).
ČSSD proto přichází s relativně střízlivým návrhem zákona, kterým by se měli snižovat emise skleníkových plynů alespoň o 1,25% ročně do roku 2050, tj. minimálně o 50%. Ekologické organizace a SZ požadují snížení těchto emisí o 80%. Měli by si však uvědomit, že síla našeho návrhu spočívá především v systému plánování podpor opatření snížení skleníkových plynů, v systému každoročních zpráv o plnění závazku, ve stanovení vládní odpovědnosti a kontrolní role parlamentu. Nikdo přeci netvrdí, že když budou dobře nastavené nástroje, že nedojde ke snižování razantnějšímu. Na druhou stranu není důvod nastolovat drastická opatření a tím přicházet o podporu veřejnosti, když to ještě a doufám, že ne jen „ZATÍM“, není nezbytně třeba.
