Británie: rozhoduje se o osudu EU

V nadcházejících parlamentních volbách se rozhodne o dlouhodobém vývoji naší země, podobně jako je tomu ve Spojeném království. Velký vliv na dění u nás má i volební klání v Maďarsku a na Slovensku, jakož také převrat v Kyrgyzstánu, který ukázal, že jsou i jiné cesty, jak zásadně ovlivnit vývoj v určité zemi. Je to daleká Střední Asie, ale další dramatický vývoj Velké recese, hlavně v jejím rámci dlouhodobá nezaměstnanost, může i u nás dostat nakonec lidi do ulic a na barikády, policii přimět k tomu, aby přešla na stranu demonstrantů či povstalců. ČSSD by měla, podobně objasňovat voličům co asi čeká Británii, Evropu a svět v případě vítězství TORYŮ, kteří opustili Evropskou lidovou stranu kvůli jejím federalistickým ambicím, ovlivněným fiskálními krizemi v Řecku, Španělsku, Portugalsku apod. Totéž udělala ODS k radosti Hradu. Už v listopadu 2009, když už bylo zřejmé, že "Lisabonská smlouva" bude ratifikována před volbami v Británii, vypracoval Cameron novou politiku vůči Evropě a tudíž i vůči Česku. Vypadá to na případné výbušné spory s dalšími členy EU. Podle průzkumů dává přes 40% budoucích konzervativních kandidátů přednost buď zásadnímu přehodnocení britského členství v EU, nebo přímo odchodu z Unie. Toryové zdá se jen odrážejí veřejné mínění, masírované deníky, jako Mudrochův SUN či DAILY MAIL, které se ani neobtěžují tím, že by si platili dopisovatele v Bruselu.  

Takže otázka by ve skutečnosti měla znít, proč tolik Britů, a zvláště Angličanů, chová k evropskému projektu averzi. Vysvětlení je třeba hledat také v zeměpisu a v historii, např. v debatách, které vedl Churchill s de Gaullem, v chování Thatcherové atd.  Nechuť k EU se dá objasňovat i tak, že Britové mají velmi malé znalosti, asi menší než Češi, o tom jak EU funguje, co dělá. Existuje pomýlená představa, že EU vytváří plných 80% legislativních předpisů, ačkoliv ve skutečnosti je to sotva 50%. V lidech pěstují někteří publicisté přesvědčení, že úlohu národních parlamentů si uzurpuje bruselská mašinerie (i když určitý byrokratismus tam také vegetuje), případně Evropský parlament a Evropský soudní dvůr. Jak uvádí FAZ, v Británii se lidé mohou dostat na nejvyšší pozice ve státním aparátě, aniž by věděli cokoliv o EU, a podobně je tomu v médiích, ve finančnictví a vůbec v podnikání. Ba naopak příliš velký zájem o EU může být pro ambiciózního mladého inteligenta spíše na škodu v jeho kariéře. V britském parlamentu je dost poslanců, kteří jsou hrdí na to, že EU rozumí málo, anebo ji nerozumí vůbec. Do této situace vstoupí Toryové, pokud zítra vyhrají volby. Je to atmosféra, která dobře ladí s jejich nejhlubšími instinkty, s tím, co si přinesli ze školy i z domova. Není jistě náhodou, že Evropané, kteří znají situaci v Británii, jsou přesvědčeni, že vítězství konzervativců by bylo pohromou pro EU, a dívají se na jejich případný úspěch s velkými obavami. Takže i mnozí evropští pravičáci si vlastně přejí, aby Brown (LP) porazil Torye, aby posilovali Liberální demokraté, kteří si dokonce přejí přijetí společné evropské měny, i když současné maléry např. Řecka, tuto jejich touhu oslabují. Silné zastoupení euroskeptiků mezi řadovými konzervativními poslanci v Británii může konzervativní vládě značně zkomplikovat život. V EU je těžké čehokoliv dosáhnout bez kompromisu, zvláště když mnozí Evropané mají Toryů plné zuby. Jsou ovšem britští konzervativci, kteří doufají, že nastane čas harmonističtějších vztahů mezi Británií a Evropou. Cameron poskytl rozhovor týdeníku The Economist, ve kterém vyjádřil přání, aby nedošlo k roztržce mezi Británií a EU. Vychází též z toho, že EU se posunula pozitivním směrem. Má tím bohužel na mysli projevy neoliberalismu, které v EU dál existují a někdy dokonce zesilují.

Nejen Cameron obhajuje rozhodnutí konzervativců vystoupit z frakce Evropské lidové strany. Jeho spojenci poukazují na to, že vztah Toryů a této frakce nebyl nikdy uspokojivý. Nová skupina evropských konzervativců a reformistů spojuje nyní Torye s různými lehce obskurními stranami, většinou ze střední a východní Evropy (včetně ODS). A tak se konzervativci dost pochybně utěšují, že jejich vliv se vlastně zvýšil díky funkcím ve výborech EP apod.. Toryové svým spojenectvím s extrémisty např. lotyšskými či maďarskými se spíše diskreditují. Nelze přehlédnout, že Merkelová, Sarkozy, Barroso jsou členy Evropské lidové strany. Její představitelé se před každým summitem setkávají a harmonizují svoje postupy a jsou tak skutečnými pány v Unii.

Cameron z Evropské lidové strany odešel a nemohl zasáhnout do debat o tom, kdo se stane hlavou EU, takže nakonec tento titul získal celkem neznámý belgický premiér Herman van Rompuy. Ministrem zahraničí EU je tedy nakonec šlechtična z řad LP, která v minulosti projevovala sympatie k radikální levici. Konzervativce bude pochopitelně hodně zajímat postoj EU k regulaci finanční sféry, kde bude snaha finančníků z Paříže a Berlína poněkud oslabovat pozice London City ve světě, jež by ráda přebrala hegemonii, kterou má stále Wall Street. Brown není žádný nepřítel finanční oligarchie, nicméně na rozdíl od Camerona ji bude přece jen poněkud krotit v její nezřízené chamtivosti. EU se bude po britských volbách zabývat např. směrnicemi o regulaci hedgových fondů a firem soukromého kapitálu. 80% jejích představitelů má sídlo v Británii, zvláště v Londýně. Camerona u nás podporuje zvláště Mojmír Hampl, který se pustil i do MMF a uvedl do rozpaků celou ČNB. Zkrátka je žádoucí, aby zvítězila LP a posílili Liberální demokraté, což se možná stane.

Velká Británie velmi upadla, pokud jde o celkový způsob života, morálku, kriminalitu, drogy atd. Narůstá napětí nejen mezi boháči a zbytkem populace, ale i mezi Brity a přistěhovalci, obzvláště těmi barevnými. Pokud jde o alkohol, jeho spotřeba je veliká, i když podle OECD v Česku je vyšší, podobně jako v Maďarsku. LP zdiskreditovala ideu multikulturní společnosti o které tlachá Havel, neboť mnozí Muslimové ji chápou, jako právo šířit svůj názor na morálku, svůj způsob života, který by měl být pro EU nepřijatelný. Nastoupí-li Cameron, bude to tisíckrát horší.