Světové hospodářství po Armagedonu odstartovaném pádem Lehman Brothers začala na jaře 2009 projevovat změny, které dávaly naději, že z toho nebude Velká deprese. Za jednu z hlavních příčin krize, jež začala v létě 2007, se všeobecně uvádí to, že centrální banky v čele s FEDem chrlily do ekonomiky spoustu financí za existence mimořádně nízké úrokové míry. A Joe Stiglitz také proto tvrdí, že se připravuje nový malér, zřejmě ještě horší, a to vinou finanční, jak oligarchie, tak byrokracie v čele s centrálními bankéři. Někteří jsou z toho značně nervózní, např. šéfové Bank of England a Bank of Canada. Nicméně je pravda, že masivní rozpočtové injekce a mimořádná opatření centrálních bank začala zabírat a akciové trhy ožily, jenomže jak dlouho to vydrží?
Co bude motorem nového růstu ve chvíli, kdy odezní mimořádná opatření centrálních bank a vlád po celém světě? Uprostřed roku 2010 přestane ve většině světových ekonomik působit fiskální injekce a budou postupně odbourávány mimořádné programy, které zalévají finanční systém přebytečnou likviditou. Tou dobou také pravděpodobně většina firem doplní vyčerpané zásoby, takže budou pryč dva faktory, které oživí současné dění ovšem nezaměstnanost dále poroste, což bude důkazem toho, že z tohoto hlediska recese pokračuje, a to i v Číně. Svět bude muset hledat náhradu za velké nákupy amerických spotřebitelů, které stimulovaly globální růst před krizí. Americká spotřeba totiž stále převažuje nad zbytkem světa. Je stále více jak desetkrát větší než útraty Němců nebo Číňanů, kteří se jeví jako logická náhrada. Novináři píší od dubna o čerstvých výhoncích, ale většinu domácností tyto dobré zprávy minuly. Miliony pracovních míst zanikly, neschopnost splácet hypotéky rostly a toto pokračuje. Přinese nepatrné oživení patrné koncem roku 2009 širší úlevu v roce 2010?
Je jen malá šance, že prodeje porostou, dokud spotřebitelé nesníží své dluhy. Vlády nemohou financovat růst věčně. Zvyšování veřejných výdajů nemůže neustále růst. Návrat z krize bude dlouhý a bolestný, zvláště na Západě. Přeorientování výrobců na nové trhy, řekněme v Asii, může být velmi obtížné. Pokles prodeje automobilů v Americe sice mohou zalepit prodeje v rozvíjejícím se světě, avšak auta pro trh v těchto teritoriích jako je Čína a Indie, budou pravděpodobně vyrobena přímo na místě. To pocítí i produkce aut v SRN a v ČR. Předpokládejme tedy, že asi dojde k určitému růstu HDP (jakkoli je tento ukazatel pofiderní), ale pouze dočasně a na programu bude křivka růstu v podobě "W", nanejvýš "L". Otázka stojí: Kdo pojede vpředu, a kdo bude zaostávat. Zdá se, že čelo peletonu je už vidět. Jsou na něm některé rozvíjející se asijské ekonomiky, Brazílie a komoditní producenti včetně Austrálie. Oči nejen ekonomů na celém světě se stáčí hlavně směrem k Číně, ovšem narůstají i obavy, zda tamější národní hospodářství není "papírový tygr", pokud jde o delší perspektivu. Šéfredaktorka týdeníku EKONOM, a právě od ní jsem to nečekal, napsala: "Na Západě klíčí obava, že si Čína svou specifickou ekonomickou politikou postupně nafukuje vlastní bublinu, která by mohla brzy splasknout. A to by teprve byl pořádný průšvih". Eva Hanáková, na rozdíl od některých našich "expertů" a též ideologů KSČM, nemůže dovolit ze svého postu střílet od boku. The Economist má přímo v Pekingu velkého znalce tamějších poměrů. Je to James Miles - píše: "Světová výstava Expo 2010, která začíná v květnu v Šanghaji, pomůže předvést futurologickou tvář země, ovšem čínská ekonomika má dál potíže. Ukazuje se též, že nejhorší etnické nepokoje za mnoho let se jen obtížně zvládají. Masivní stimulační výdaje není možné udržovat donekonečna. President Hu bude mít obavy o svůj odkaz. Jsou oblasti Tibetu a Sintiangu plné nepokojů". Le Monde k tomu dodává: "Čína je jedinečná v tom, že zestárla dříve, než zbohatla. Vláda není schopna poskytovat důchody, dávky zdravotní péče a další sociální příspěvky. Zato roste počet milionářů a miliardářů, primitivní luxus v horních vrstvách, podobně jako v Indii i jinde a Asii". Die Welt: "Někteří analytici tvrdí, že Čína dnes vypadá zlověstně, jako Japonsko v 80. letech. Chronické přeinvestování vede k nadbytečným kapacitám a klesajícím výnosům. Hrozí, že přílivová vlna bankovních půjček vede k prudkému nárůstu špatných úvěrů. Nebezpečně nafouknuté jsou akciové a realitní trhy". Le Figaro: "Růst v Číně bude slábnout. Předtím než předstihne Ameriku, pokud jde o HDP, ukazatel, který zvláště pokud jde o Čínu, vyvolává velké pochyby, je pravděpodobné, že Čína zažije velmi nepříjemný propad – ale nebude to už v roce 2010". Je to tvrzení přehnané? Nepřející?
Kodaň ukázala, že Peking se propadu velice bojí a proto není ochoten přistoupit na radikální kroky, pokud jde o záchranu přírody, jakož i městského životního prostředí. Není tato psychologie vlastní i některým politikům v ČR? Lidé zakotvení v kapitalismu neradi slyší, že ani v Asii tento systém nemá vyhráno, nehledě na to, že je pochopitelně vzrušuje především situace na Západě. Rozdíly v oživení, měřeném pomocí HDP, nejsou mezi Evropou a Amerikou významné. V celém atlantickém prostoru pak roste nezaměstnanost a propast mezi vrstvami horními a zbytkem společnosti, což lidé také začnou jednou řešit, a může to být záležitost dost drastická. Ameriku bude výrazně brzdit předlužený spotřebitel a slabá domácí poptávka. Podniky však mohou těžit z flexibilnějšího trhu práce, kdy není problém zaměstnance rychle přijmout i propustit. Hospodářství Ameriky se může tedy rychleji přizpůsobit velkým strukturálním změnám ve světě. Evropa jako celek sice nemá zásadní problémy s předlužeností, avšak některé státy, jako je Španělsko, Irsko, Řecko aj. zažívají kruté procitnutí z realitní bubliny, financované pomocí úvěrů. Velmi bolavým místem je ovšem trh práce.
V Evropě posledních 15 let se nezaměstnanost dokonce snižovala v zemích, kde se zdála nezdolnou, jako je Francie, Španělsko či Německo. V roce 2010 se tento blahodárný trend dále obrátí k horšímu. Mnohé vlády budou zřejmě podporovat práci na nižší úvazky, zkracování pracovní doby a předčasné odchody do důchodů. Některé nezaměstnané je možno vyjmout ze systému podpor v nezaměstnanosti a nabídnou jim pomoc v jiné podobě. Vyzkoušeli to v Británii, Nizozemí, Švédsku apod., aby snížily statistiky o lidech bez práce.
Velká recese vyvolává explozi masového vzteku nejen na nezaměstnanost, ale též na hamižnost finančníků, na rostoucí majetkové propasti atd. Ruku v ruce s tím, jde i kritika na růstománii, usilování o hospodářský růst nebo hromadění bohatství za každou cenu. Neúspěch summitu v Kodani by neměl odpoutávat pozornost od toho, že degradace životního prostředí je pro lidstvo fatálnější věcí než případná Velká deprese.
